Lékárníci by měli mít pravomoc provádět očkování i v České republice, dle přesvědčení prezidenta České lékárnické komory, Aleše Krebse. V rozhovoru pro Zdravotnický deník zdůrazňuje pozitivní výsledky ze zahraničí, kde je očkování v lékárnách standardní složkou zdravotní péče. Zavedení této kompetence by dle něj mohlo zvýšit míru proočkovanosti a zároveň ulevit přetíženému zdravotnickému systému. Základem je úprava legislativy a adekvátní odborná příprava personálu.
Ano, lékárníci v Česku by měli mít povoleno očkovat. Jde o pravomoc, kterou už dlouhou dobu běžně uplatňují lékárníci v mnoha zemích Evropy – třeba ve Francii, Portugalsku, Německu nebo Velké Británii. Jejich zapojení do očkování se v praxi prokázalo jako efektivní, a to jak z pohledu zvýšení dostupnosti vakcín, tak s ohledem na ulehčení zahlcenému zdravotnickému systému.
Lékárníci, odborníci ve zdravotnictví, se soustavně zdokonalují a jsou pacientům k dispozici přímo v jejich okolí. Jejich role se může významně projevit v navýšení proočkovanosti obyvatelstva, zvláště v malých obcích a oblastech, kde je omezený přístup k lékařské péči. Dalším plusem lékáren je jejich obvykle delší pracovní doba ve srovnání s lékařskými ordinacemi. V podstatě můžeme lékárny vnímat jako snadno dostupné, pro pacienty povětšinou lokálně i časově nejbližší místa.
S ohledem na příznivé ohlasy ze zahraničí se domnívám, že by tento postup v České republice rovněž přinesl značné výhody, a to pro pacienty i pro celý zdravotnický systém. Zcela jistě by bylo nezbytné absolvovat jak teoretickou, tak i praktickou přípravu; v budoucnu by bylo nanejvýš vhodné ji přímo integrovat do vzdělávacích programů na fakultách.
Pro aplikaci v lékárnách se jeví jako nejvhodnější aktuální varianta vakcína proti sezónní chřipce. Očkování se aplikuje periodicky, každý rok. Má přesně stanovený kalendář i určené cílové skupiny, což je důležité z hlediska ochrany veřejného zdraví. Navíc je z pohledu nežádoucích účinků maximálně bezpečné. Zrovna pro tyto charakteristiky by se mohlo jednat o ideální start pro zahájení očkování v lékárenském prostředí. Vakcinace by se dala realizovat pro zdravé dospělé ve věkové kategorii 18–65 let.
Pokud by se projevila poptávka ze strany klientů a celý proces se osvědčil v praxi, zvažovali bychom postupné rozšíření této služby také na další typy očkování. Hlavním cílem je poskytnout občanům jednodušší a lépe dostupný způsob prevence závažných onemocnění a současně efektivně využít lékárny jako významný pilíř primární zdravotní péče.
Pro zavedení vakcinace v lékárnách je nutné upravit stávající právní rámec. Klíčové je stanovit systém vzdělávání a certifikace farmaceutů, vymezit jejich pravomoci, včetně možnosti aplikovat vakcíny a vydávat je pro tento účel bez lékařského předpisu. Dále je třeba určit skupiny pacientů, pro které je očkování v lékárně vhodné, definovat hygienické a technické standardy pro prostory, stanovit způsob vedení dokumentace, stanovit odpovědnost za nežádoucí účinky a zabezpečit informování veřejnosti i financování této služby. Pro realizaci těchto změn je nezbytná novelizace několika zákonů a vyhlášek. Týká se to zejména zákonů o zdravotních službách, o získávání a uznávání odborné způsobilosti, o ochraně veřejného zdraví. Dále bude nutná úprava vyhlášky o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví, která definuje seznam zdravotních výkonů s bodovým ohodnocením.
Tento argument se nám jeví jako zástupný a v reálném světě ne zcela odůvodněný. Zahraniční zkušenosti jasně dokládají, že očkování v lékárnách probíhá bezpečně a účinně, a to i s ohledem na zvládání možných nežádoucích účinků. V převážné části evropských zemí, kde farmaceuti očkují, se tento model osvědčil a nepředstavuje problém v oblasti bezpečnosti pacientů. Navíc, personál lékáren je obvykle vzděláván v poskytování první pomoci, což je součástí profesní přípravy.
Nutností se posléze stává, že každý lékárník s úmyslem podílet se na očkování projde specifickým školením, obsahujícím detailní instruktáž pro efektivní řešení akutních zdravotních komplikací.
Cílem je garantovat nejvyšší možnou ochranu pro pacienty a současně zvýšit dostupnost očkování v lokalitách, kde je to nejvíce zásadní.
Jasně, zahraniční praxe bezesporu dokazuje, že zavedení očkování v lékárnách napomáhá k celkovému navýšení proočkovanosti v populaci. V zemích, kde je toto běžnou součástí systému, například ve Francii, Portugalsku a Irsku, bylo pozorováno významné zvýšení počtu lidí, kteří se nechali očkovat.
Za prvé, jde o zlepšení přístupu a komfortu pro pacienty. Lékárny se nacházejí blíže lidem než lékařské ordinace – a to jak z pohledu vzdálenosti, tak i z hlediska času – a poskytují jim možnost využití služby bez nutnosti složitého plánování a objednávání. Tato okamžitá dostupnost hraje zásadní roli v rozhodování mnoha lidí, zda se nechat očkovat. Domníváme se, že obdobného dopadu bychom se dočkali i v České republice, kdyby byla tato možnost uzákoněna.
Zavedení vakcinace v lékárnách by mohlo významně posílit roli farmaceutů v oblasti zdravotní péče. Nicméně, takový krok by nevyhnutelně přinesl zvýšené náklady – investice do úpravy stávajících prostor, nutnost proškolit zaměstnance a zvládnutí časově náročnější péče o klienty.
To je zásadní dotaz, na který se i my stále snažíme najít to nejlepší řešení. O zavedení vakcinace v lékárnách se snažíme již dlouhou dobu. Je nutné opakovaně vysvětlovat odborné i laické obci benefity a poznatky o očkování v lékárnách v zahraničí, a to na základě srozumitelných dat, která jsou dostupná. Někdy je zapotřebí se vyzbrojit trpělivostí – proměna v uvažování a názorech určitých lidí jednoduše potřebuje svůj čas.