Jak se správně stravovat při cukrovce

Cukrovka (v odborném jazyce diabetes mellitus) pramení z absolutní nebo relativní absence hormonu inzulínu, jenž se vytváří ve slinivce břišní. Projevuje se zvýšenou hladinou cukru v krvi (odborně hyperglykémie), neboť organismu schází mechanismus pro vstup glukózy do buněk, zabezpečovaný inzulínem.

Glukóza tvoří základní energetickou složku pro veškeré buňky těla, a jelikož buňky ji následkem nedostatečné produkce inzulínu nemohou přijímat, musí si organismus cukr brát z rezervních zásob v játrech, což komplikace ještě zintenzivňuje, neboť se dále zvyšuje hodnota cukru v krvi.

Cukrovka se dělí na základní typy: diabetes mellitus I. typu a diabetes mellitus II. typu

Diabetes mellitus I. typu

Diabetes mellitus 1. typu je autoimunitní choroba, kdy tělo vytváří protilátky proti vlastním buňkám, které produkují inzulin, což vede k totálnímu nedostatku inzulinu. V důsledku tohoto onemocnění si organismus není schopen sám vyrobit inzulin, proto se tento hormon musí podávat injekcemi (např. inzulinovým perem nebo pomocí inzulinové pumpy). Jelikož mezi stravou a inzulinem existuje v těle rovnováha, a člověk s diabetem 1. typu si inzulin nemůže tvořit sám, je nezbytné, aby si ho aplikoval injekcemi a zároveň dbal na druh a množství jídla. Znamená to, že si musí sám tvořit rovnováhu inzulin – potrava.

Pro diabetika 1. typu je důležité kontrolovat ve stravě cukry (tedy sacharidy). Sacharidy jsou nejdůležitějším zdrojem energie pro všechny buňky v těle. Pokud jich má tělo nedostatek, klesne hladina cukru v krvi, což vede k tzv. hypoglykémii. U zdravého jedince se projeví nervozita, pocit hladu a sníží se produkce inzulinu. U diabetika, který si pravidelně aplikuje předepsané množství inzulinu, je tento stav velmi nebezpečný, může vyústit až v kóma! Proto je třeba rozdělit jídlo do pravidelných časových úseků.

Pro snadnější orientaci v množství sacharidů v různých potravinách diabetikům pomáhá systém přepočtu na výměnné jednotky (VJ). Celkový počet výměnných jednotek (množství sacharidů) určí lékař. Obvykle (zvláště u dětí s diabetem) se 1 VJ rovná 10 gramům sacharidů. Děti obvykle potřebují denně jídlo obsahující 10 VJ a navíc 1 výměnnou jednotku na každý rok věku. S věkem se množství výměnných jednotek u dívek zvyšuje přibližně do 13 let, u chlapců přibližně do 16 let.

Základem pro používání VJ je znalost druhu sacharidů, jejich obsahu v potravinách a jejich vlivu na hladinu cukru v krvi (tj. glykémii).

Sacharidy se dělí na jednoduché a složené. Mezi jednoduché cukry patří glukóza, fruktóza (v ovoci), laktóza (mléčný cukr, obsažený v mléčných výrobcích) a sacharóza (používá se ke slazení nápojů a pokrmů).

Mezi potraviny s jednoduchými cukry patří med, cukr, ovoce, ovocné šťávy, koláče, cukrářské výrobky, mošty. Tento typ cukrů rychle zvyšuje hodnoty krevního cukru, proto by je diabetik měl konzumovat s rozvahou.
Mezi potraviny se složenými cukry patří pečivo, chléb, ovesné vločky, kroupy, brambory a výrobky z nich. Tento typ cukrů zvyšuje glykémii postupně a déle se tráví, což je pro diabetika vhodnější volba. Nejznámější složený cukr je škrob, který se nachází v obilovinách, luštěninách, bramborách a dalších rostlinách.
 

Pravidla při používání výměnných jednotek:

• Pacient musí vědět, kolik sacharidů obsahuje jednotlivý výrobek, který chce konzumovat.
• Údaj o obsahu sacharidů je uveden na obalu výrobku, buď v přepočtu na 100 g výrobku nebo někteří výrobci již uvádějí obsah sacharidů na výrobek.
• Použijeme pravidlo 1VJ = 10 g sacharidů a trojčlenkou převedeme gramy na VJ.

Pro snazší navigaci vznikly potravinové rejstříky, strukturované do klíčových kategorií (třeba ovoce, zelenina, mléko, obiloviny apod.), jež evidují množství gramů sacharidů. Tyto přehledy jsou volně k nalezení na webu, nebo u lékaře – diabetologa.
 

Diabetes mellitus II. typu

Diabetes mellitus 2. typu náleží do skupiny metabolických poruch. Nedostatek pohybu, nepravidelná strava, nadměrný stres, ale i genetická predispozice se významně podílejí na rozvoji tohoto typu cukrovky. Podstata vzniku diabetu 2. typu tkví v narušení působení inzulínu. Produkce inzulínu může být buďto snížená, nebo tkáně vykazují sníženou citlivost vůči inzulínu.

Cukrovka 2. typu se často vyskytuje u osob (dospělých, ale i dětí!) s nadváhou či obezitou. Mezi další rizikové faktory vzniku nemoci patří stres, kouření, nadměrná konzumace alkoholu, nepravidelné stravování, nezdravá strava, nedostatek zeleniny a ovoce, a v neposlední řadě také genetické předpoklady.

Cukrovka 2. typu se kromě nadváhy (obezity) pojí i s celou řadou dalších onemocnění, jako je vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu a tuků v krvi, a rovněž se zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi.

Toto onemocnění zůstává často dlouho bez příznaků a může být objeveno náhodně během preventivních prohlídek. Jelikož je včasné rozpoznání nemoci zásadní, doporučuje se absolvovat preventivní kontroly u svého praktického lékaře. Dále je možné navštívit vybrané lékárny, které se specializují na screening diabetu a poradenství pacientům s již diagnostikovaným onemocněním. Seznam lékáren poskytujících tyto konzultace lze nalézt na webových stránkách České lékárnické komory. Lékárny poskytující konzultace mají obvykle viditelně umístěnu nálepku s informací o poskytování této služby.

Farmaceuti v těchto lékárnách prošli školením v rámci akreditovaného kurzu České lékárnické komory – Screening diabetu a péče o diabetické pacienty. Po absolvování kurzu jsou farmaceuti schopni poskytnout radu, jak správně měřit hladinu cukru z kapky krve, nastavit glukometr, případně poradit s výběrem vhodného přístroje. V některých lékárnách si může pacient měření provést sám - za použití glukometru z kapky krve. Farmaceut je pak schopen vyhodnotit, kdy je vhodné pacienta odeslat k lékaři a doporučit odpovídající komplexní péči.

Je vhodné poznamenat, že vzhledem k časté nadváze (někdy až obezitě) pacientů je klíčové, aby dodržovali dietu s omezeným energetickým příjmem. Což v praxi znamená, že by se měl diabetik snažit snížit svou hmotnost na přijatelnou úroveň. Dietu může sestavit diabetologická sestra, lékař nebo nutriční terapeut.

Mezi nejdůležitější složky potravy kromě výše popsaných sacharidů patří:

Vláknina

Vlákninu představují rozličné nestravitelné složky v rostlinné stravě.  Mezi klíčové zástupce vlákniny řadíme zeleninu, ovoce, luštěniny, celozrnné produkty a ovesné vločky.  Vláknina zásadně ovlivňuje činnost střev.  Přítomnost vlákniny v žaludku, ve spojení s dostatečným pitím tekutin, vede k pocitu nasycení, a proto se tohoto efektu využívá především v redukčních dietách.  Rozpustná část vlákniny zpomaluje vyprazdňování žaludku, proces trávení i vstřebávání živin.  Další pozitivní vliv vlákniny se projevuje ve snižování hladiny krevních tuků – cholesterolu a triglyceridů. Ve střevech dochází k navázání cholesterolu a žlučových kyselin na složky vlákniny a k jejich vylučování stolicí.
Z tohoto důvodu je zelenina základním kamenem všech diabetických diet.  Má velmi nízkou energetickou hodnotu.  Kromě toho je nositelem mnoha vitamínů a minerálů, které jsou pro zdravé fungování organismu nezbytné.  Ideální je, když je zelenina čerstvá, jelikož v čerstvé formě si zachovává nejvíce zdraví prospěšných složek. Při tepelné úpravě se doporučuje krátkodobé dušení.

Bílkoviny

Bílkoviny, neboli proteiny, jsou v stravě nepostradatelné. Podílí se na tvorbě hormonů, enzymů, imunitních látek a jsou součástí každé buňky.  Bílkoviny představují látky klíčové pro růst a obnovu funkcí organismu.
Rozlišujeme bíkoviny živočišného a rostlinného původu. Mezi zástupce živočišných bílkovin patří libové(!) maso. Pravidlo zní, že čím tučnější maso, tím méně bílkovin obsahuje.  Důležitým zdrojem rostlinných bílkovin jsou luštěniny, především sója, obiloviny a obilné klíčky.  Doporučuje se, aby polovinu z celkového množství bílkovin v stravě tvořily bílkoviny živočišného původu a druhou polovinu bílkoviny rostlinné.  Proto je nezbytné zahrnout luštěniny do jídelníčku minimálně dvakrát týdně.

Tuky

Tuky mají nejvyšší energetickou hodnotu ze všech živin. Také je lze rozdělit na tuky živočišné a rostlinné.

Živočišné tuky obsahují více nasycených mastných kyselin a jsou zdrojem cholesterolu. Konzumace potravin s vysokým obsahem cholesterolu může vést k ucpávání cév. Jelikož u diabetiků 2. typu se často vyskytuje vysoká hladina cholesterolu, není vhodné tyto potraviny pravidelně konzumovat. Zvláště nevhodné jsou vnitřnosti, paštiky, uzeniny, šlehačka, škvarky a tučné sýry. Je nutné upřednostňovat libové maso (drůbeží, ryby, králík). Důležitá je také úprava při vaření – doporučuje se vaření, pečení, dušení a grilování, zatímco smažení je vysoce nevhodné.

Rostlinné tuky naopak obsahují nenasycené mastné kyseliny, které jsou pro tělo důležité, a neobsahují cholesterol.  Mezi rostlinné tuky se řadí především oleje (např. olivový, slunečnicový).  Tyto oleje lze využít například k dochucení studených zeleninových salátů.

Tekutiny
Stejně jako u zdravých osob, tak i u diabetiků (I. i II. typu) je nutné dodržovat dostatečný příjem nealkoholických nápojů. Dospívající a dospělí by měli v závislosti na věku přijmout 30–40 ml vody na kilogram tělesné hmotnosti. Ideální volbou je čistá voda nebo neslazené čaje (ovocné a bylinné).

U bylinných čajů je nutné zvážit zdravotní stav jedince.  Ohledně vhodnosti konkrétních bylin je vhodné poradit se s lékárníkem nebo lékařem.  Do pitného režimu lze zařadit i slabě mineralizované vody (např. Rajec, Toma Natura, Dobrá voda).  Silněji mineralizované vody je možné užívat jen krátkodobě (např. u zácpy) nebo pro doplnění minerálních látek při extrémních ztrátách (např. při průjmech). Jinak pro svůj vysoký obsah minerálů (především sodíku) nejsou vhodné pro běžné doplňování pitného režimu.

Káva – pokud pacient netrpí vysokým krevním tlakem nebo onemocněním ledvin, pití kávy v obvyklém množství (3-4 šálky denně) není problém. Je však nutné vzít v úvahu její močopudné (diuretické) účinky.

Alkohol – alkohol je zdrojem tzv. prázdné energie (tzn., že je vysoce kalorický), proto je nutné jeho konzumaci započítat do denního příjmu energie.  U diabetiků, kteří netrpí jinými onemocněními (např. jater či slinivky břišní), není alkohol striktně zakázán, ale je nutné konzumovat jej s rozvahou (cca 60 g alkoholu 1x týdně, což odpovídá 1,5 litru piva nebo 4 dcl vína).

Sůl
Omezení soli je nutností především u diabetiků 2. typu. Maximální doporučené množství je jedna čajová lžička soli za den.  Ideální je používat k dochucování pokrmů čerstvé bylinky a koření (nejlépe bez přidané soli).
 

Zdroj: https://www.lekarnickekapky.cz/ (Autor: PharmDr. Veronika Sábl Maňáková - Revize (květen 2024): PharmDr. Lucie Malečová, Ústavní lékárna IKEM)