Homeopatie je neagresivní terapeutická metoda založená na tzv. principu podobnosti, tedy na poznání, že látka, která člověku ve velkých dávkách způsobila onemocnění, jej může vyléčit, pokud se podává v přiměřených dávkách.
V principu to znamená, že každá látka ovlivní organismus přesně definovanými účinky, které se na těle projeví jako příznaky (symptomy) nemoci. A právě tyto symptomy dokáže homeopatie pomocí homeopatických léků (homeopatika) upravit, u nemocného léčit. Odtud vychází homeopatická definice „podobné se léčí podobným“.
Původ slova homeopatie pochází z řečtiny: homoios – podobný, pathos – nemoc.
Za zakladatele homeopatie je považován německý lékař Christian Samuel Hahnemann (1755 – 1843). Jeho cílem bylo pacienta prostřednictvím homeopatik co nejúčinněji léčit, provedl tisíce pokusů, některé i přímo na sobě, a jejich výsledky pečlivě zaznamenával. Napsal několik knih, popsal působení zákona podobnosti a ověřil ho. Zákon podobnosti neobjevil, ale na mnoha případech potvrdil.
Dalším přínosem Hahnemanna je propracování metody speciálního, tzv. infinitezimálního ředění homeopatik. Zjistil, že ředěním látek nemizí jejich účinky, ale odstraní se toxicita (nežádoucí účinky). Při přípravě homeopatik se totiž používají i jedy – např. arsen, rtuť, rulík zlomocný, oměj šalamounek apod.
Díky speciální přípravě a úpravě homeopatika působí na funkční poruchy organismu. Podporují vlastní obranyschopnost těla. Jsou-li obranné síly těla vyčerpány nebo je-li situace kritická, nepomohou ani homeopatika, a je zapotřebí sáhnout po moderních silnějších zbraních medicíny. My jsme ale zvyklí léčit potlačujícím způsobem i běžné funkční potíže jako je rýma, zvýšená teplota, nekomplikované bolesti hlavy, zažívací obtíže, vyrážky na kůži. Příznak nemoci vymizí, ale tím problém není beze zbytku vyřešen.
Všechny procesy v organismu úzce souvisejí. V medicíně by neměl být zkoumán jednotlivý orgán, ale člověk ve své celistvosti. Homeopatie chápe každý příznak jako projev reaktivity celého těla. Homeopatikum vybrané u daného pacienta, podpoří jeho vlastní obranyschopnost a zabrání, aby funkční potíže přecházely do chronicity. To je v praxi nejúčinnější prevence.
Homeopatika se připravují z živočišných, rostlinných i minerálních látek ředěných ve velmi slabých dávkách, jsou bez známých vedlejších účinků. Užívat homeopatika mohou i děti, těhotné i kojící ženy. Homeopatika se mohou užívat současně s běžnými léky. Někdy je vhodná kombinace více homeopatik. V obou případech dodržujeme časový odstup zhruba 15 minut mezi jednotlivými léky.
Homeopatika jsou označena názvem, číslem (5, 9, 15, 30) a písmeny CH. Číslo na každém léku označuje stupeň ředění a písmena CH informují o tom, že se jedná o centezimální ředění dle Hahnemanna.
Např. 5 CH znamená, že lék byl připraven z výchozí matečné tinktury pěti postupnými ředěními, vždy v poměru 1:100. Účinek homeopatika je podmíněn nejen ředěním vstupní látky, ale rovněž další úpravou v průběhu výrobního procesu.
Výběr ředění podléhá následujícímu pravidlu: čím větší podobnost mezi příznaky pacienta a příznaky, které vyvolává daná látka, tím vyšší ředění musí být použito a naopak.
Každému stupni podobnosti odpovídá určitý stupeň ředění:
jestliže je podobnost v oblasti: | místní | celkových příznaků | nervových a psychických příznaků |
je nutno použít ředění: | nízké (5 CH) | střední (9 CH) | (15, 30 CH) |
Homeopatika se připravují ve formě granulí, tablet, globulí a dražé – rozpouštějí se v ústech obvykle půl hodiny po jídle nebo čtvrt hodiny před jídlem. Tento časový odstup je potřebný pro kontakt se sliznicí dutiny ústní, kterou se vstřebávají. Při užívání homeopatik se nedoporučuje mít v ústech výraznou chuť např. mentolu nebo kávy. Homeopatika se připravují i ve formě sirupů, mastí nebo rektálních čípků.
Mgr. Radka Adámková - Lékárna Cithara