Zánět středního ucha (zánět středního ucha) je častým stavem zejména v dětském věku. Nejčastěji začíná virovou infekcí (nachlazení nebo jiné onemocnění horních cest dýchacích) a postupuje z nosu a nosohltanu do středního ucha přes Eustachovu trubici. Ta zajišťuje vyrovnání tlaku a odvod normálního středoušního sekretu. Děti ji ještě nemají plně vyvynutou, mají ji vodorovnou, krátkou a otevřenou, a proto je střední ucho náchylnější k infekci.
Při zánětu středního ucha nemůže tekutina volně odtékat a hromadí se ve středoušní dutině, která se stává ideálním prostředím pro kolonizaci a množení bakterií. Tím dojde k zánětu středního ucha a k přeměně tekutiny v hnis nebo hlen, které postupně stlačují bubínek, což způsobuje tlak a bolest. Ve 30–40 % případů je jednou z bakterií způsobujících infekci Streptococcus pneumoniae (bakterie zvaná „pneumokok“).
Nástup zánětu středního ucha je obvykle rychlý a vyskytuje se v noci. Mezi typické příznaky patří nejprve bulka v uchu, následovaná brněním, ztrátou sluchu, horečkou a citlivostí (někdy i otokem) v okolí ucha. U dětí se zánět středního ucha projevuje pláčem, podrážděností, nechutenstvím, někdy i zvracením a průjmem. Děti se zánětem středního ucha si často sahají na bolavé ucho a chtějí jednat. Bolest se zhoršuje při polykání, kašli a pláči.
Po prohlídce ucha otoskopem v ordinaci otolaryngologa je bubínek viditelně zarudlý až oteklý v důsledku zahlcení výtoku. Pro potvrzení správné diagnózy je nutné vyloučit zánět zevního zvukovodu, cizí předměty ve zevním zvukovodu nebo ušní maz (obstrukční cerumen) blokující zvukovod.
Akutní zánět středního ucha (akutní zánět středního ucha) — nejčastější typ zánětu
Chronický zánět středního ucha (chronický zánět středního ucha) - přetrvávající nebo častý výtok z ucha bez horečky a výrazné bolesti, ucho se zasekne a může svědit, bubínek je trvale perforovaný, dochází ke ztrátě sluchu (u dětí s těmito infekcemi často nesprávně označeno jako nepozornost)
Zánět středního ucha s hromaděním tekutin (sekreční zánět středního ucha) – anamnéza těchto zánětů je obvykle doprovázena anamnézou alergií
Léčba zánětu středního ucha závisí na původci zánětu (virus nebo bakterie), pokročilosti zánětu, věku a celkovém stavu pacienta.
Léčba je založena na léčbě doprovodné rýmy a zmírnění bolesti.
První pomoc při zánětu středního ucha lze poskytnout přiložením studeného obkladu nebo vložením vaty s alkoholovým roztokem přímo do ucha.
Předepisují se lokální nosní kapky ke zmírnění hyperémie (např. Otrivin®, Nasivin®), které usnadňují průchod Eustachovou trubicí a snižují otok sliznice, a mukolytika (např. Mucosolvan®, Ambroban®, ACC®), pokud je hlen hustý. Pokud je přítomna bolest nebo horečka, mohou být předepsána obvyklá analgetika a antipyretika (např. Nurofen®, Paralen®) nebo antihistaminika (např. desloratadin, cetirizin - Zyrtec®, Zodac®) ke zmírnění nosních a vedlejších nosních příznaků.
Pokud tato opatření nepomohou nebo pokud se objeví horečka, je vhodné vyhledat lékaře.
Specialista vám předepíše protizánětlivé ušní kapky (kombinace fenazonu a lokálního anestetika lidokainu). V případech progresivního zánětu středního ucha, při současném výskytu zánětlivých změn dýchacích cest a horečky nebo v případech opakovaných zánětů středního ucha by měla být předepsána antibiotika.
Kromě výše zmíněného Streptococcus pneumoniae způsobují zánět ve 20-30 % případů Haemophilus infuenzae a Moraxella catarrhalis a antibiotika se volí podle citlivosti na nejčastější patogeny. Léčbou první volby je širokospektré antibiotikum amoxicilin. Pokud to není možné (z důvodu alergie na peniciliny), předepisují se makrolidy nebo ko-trimoxazol.
V takových závažných případech, zejména u dětí, je třeba vyhledat odborníka. V případě potřeby může být provedena tympanocentéza k získání kultivace sekretu (tympanocentéza) a podána cílená antibiotická léčba. Punkce a aspirace sekretu přináší okamžitou úlevu. Léčba antibiotiky a zotavení obvykle trvá dva až tři týdny. V tomto období je třeba se vyvarovat plavání a potápění, protože uši mohou být přetížené a citlivé. Pokud se příznaky do měsíce nezlepší, měl by být pacient znovu vyšetřen, aby se předešlo recidivě.
Pokud se zánět neléčí, bubínek samovolně praskne, tekutina se vyprázdní, dojde k odpočinku a poklesu tělesné teploty. Pokud se však stav dále zhoršuje, zánětlivá tekutina začne prosakovat do spánkových dutin, kde způsobuje zánět (mastoiditida), zánět lícního nervu a vnitřního ucha, což vede k příznakům, jako jsou závratě, zvracení a ztráta sluchu.
Hlavními způsoby prevence zánětu středního ucha jsou posílení imunitního systému, otužování uší, nošení vhodného zimního oblečení a chlazení uší. Pokud se již onemocnění rozvinulo, je třeba dbát na to, aby byly nosní dírky otevřené, pravidelně smrkat (u dětí se používá nosní odsávačka) a používat lokální nosní roztok.
Důležitou roli hraje také kojení. V tomto případě platí "čím déle, tím lépe". Riziko bakteriálních komplikací zánětu středního ucha způsobených pneumokoky může snížit i očkování proti pneumokokům, které není povinné, ale je hrazeno ze zdravotního pojištění (zcela nebo částečně). Další informace získáte od svého lékaře nebo lékárníka.
Zdroj: https://www.lekarnickekapky.cz/